O víkendu skončila další stolnětenisová sezona - proběhla Mistrovství ČR mladšího žactva a dorostu. Zprávu přepošlu hned jak ji od trenéra Šplíchala dostanu.

Nemyslím si, že tzv. druhá generace dětí je o tolik horší, než byla ta první. Spíš mi vychází, že těmi vynikajícími tréninkovými podmínkami jsme si tak trochu zavinili to, že prostě automaticky čekáme stejné nebo lepší výsledky. Jestli ta chyba nebude právě v přecenění vlivu těchto podmínek na výkonnost dětí. První generace, která nyní Simonou Šlehobrovou skončila v mládežnických kategoriích, neměla v začátcích takové tréninkové možnosti. O to víc ale hráčky absolvovaly turnajů a zápasů. Pro ně bylo úplně normální hrát víkend co víkend v sobotu i v neděli turnaje nebo zápasy družstev. Krajské BTM třeba i ve třech, republikové BTM vždy ve dvou kategoriích - ve své a už i mezi staršími. Postupně si budovaly žebříčkovou pozici pro lepší a lepší nasazení v době, kdy do ní vstoupí už jako do své. Ano, porážek bylo daleko víc než výher. Ano, většinu sobot a nedělí byly mimo domov. To všechno je pravda, ale mají zlaté medaile z Mistrovství České republiky. Byly v tu chvíli nejlepší v ČR, JSOU MISTŘI !!! A to už jim nikdo nikdy nevezme. Že neviděly tak často babičku nebo dědu, že hrály i když měli rýmu nebo kašel? Ať řeknou dnes jestli vyčítají rodičům, že to tak prostě bylo?

Mým záměrem nebylo tady a teď hodnotit jednotlivé výsledky, jen mě procházení žebříčků přivedlo k zamyšlení. Zkuste to třeba také. Určitě bude příležitost si názory vyměnit. Třeba se podaří i zprovoznit diskuzní forum na oddílových stránkách.